Nastal den D a hodina H a já se nějakým způsobem ocitla na ranním slavnostním zahájení zkoušek vloh v Těšanech. Zde již na mě čekala má trpělivá podpora- Patrika a culil se na mě strůjce tohoto příběhu- Jaromír. Vše si pamatuji jen tak matně- stála jsem před sborem rozhodčích a zkoušky pořádajícího klubu KKO a tupě jsem zírala s přihlouplým výrazem před sebe do jednoho neidentifikovatelného místa, přede mnou tma, za mnou tma, veškerá slova splývala, když v tom mě z tranzu vyvedl řízný hlas pana rozhodčího- a protože se jedná o CACT zkoušky- posuzování bude přísnější než obvykle...a to jako co????

Do této chvíle jsem žila v domnění, že se jdu ztrapnit na obyčejné zkoušky vloh, ale tohle?????? Takže takové překvápko jsem od Jaromíra už vůbec nečekala a v záchvatu paniky jsem pohledem sklouzla k nohám, kde na druhém konci řemena seděla moje jediná naděje, moje záchrana, můj psí přítel- Freddie. Se zlou jsem se potázala- Chechtala se na mě rozevřená a usměvavá psí tlamka a z očí mu vyskakovali malí satánci a jeho pohled rozjíveně říkal- Tak co matko, kdy mě vypustíš z řemene ať jim tady ukážu můj hledací masakr? Můj život skončil, nebyla cesta úniku, nebyla cesta zpět, takže jsem to malé ďáblovo dílo naložila do auta a odevzdaně jsem s Paťou po boku odjela na naše působiště- Šaratické pole. Zde již čekal můj Píďa, s kterým jsem byla domluvená, že až Fréďa bude hnát zajocha směrem k silnici, Píďa bude zastavovat místní dopravu a v případě potřeby jak mi sám navrhl skočí i pod auto aby zachránil dítě francouzské....ano mám hodného a obětavého přítele.....Přišli jsme na řadu a zaznělo- Vypusťte psa....učinila jsem...Freddie se rozběhl do strany, naběhl si pro vítr a stočil se do 8- super a teď horší levý konec- zde byl větrolam a potůček- oblíbené Fréďovo místo k samostatné práci bez vzruchů v podobě mého pískání ale hvízdla jsem a on mého srdce šampion to stočil!!!!! Super- další osmička, pak si nabíhal na pravý konec, trošku zpomaluje, chvíle napětí...ne nevystavuje- činí potřebu, za zády slyším vtipné glosy od pánů rozhodčích a já bych se tak ráda otočila a začala vysvětlovat, že kvůli tomuhle jsem ve 4,00 vstávala a šla ho hodinu vyběhat, ale již od malička Freddie nepochopil význam slova venčit se a a proto venku maká a hledá jak o život a sotva se vracíme domů-

na naší zahradě přidřepne a jde konat to na co venku nemá čas....ráda bych se alibisticky začla obhajovat, ale z mých červených tváří srší oheň a proto se k pánům rozhodčím neobracím a dělám, že to je naprosto běžné- což vlastně je...Freddie opět neztrácel čas a ještě v podřepu mohutně navětřuje- rozběhne se a vystaví- za chvilku šmrdolí ocáskem

a pan rozhodčí mi sděluje, že je to výborné- lože před chvílí upalujícího zajocha. Chci ho odpískat, ale najednou zase stojí- teď už napevno vystaví, vzlítne slípka a slyšíme- výborná práce-

juchůůů hledáme dál- Freddie značí u větrolamu- bere čáru- nevidím ho a pan rozhodčí- výborně, před chvilkou se tu zvedl zajíc- Freddie bere stopu, pořád ho nevidím, pískám, pan rozhodčí přeleze břeh a říká- nechte ho a sleduje jak běží po stopě a teď si ho připísknite, nejraději bych se nahlas rozesmála- čerstvá stopa, já v duchu mapuji okolí a odhaduji, na kterém místě se po delší době s Freddiem setkám a že připísknete si ho:-)))tak dobře, není čas takže pískám jak o život ale nic od toho neočekávám- výborně slyším od pana rozhodčího- hned to otočil a běží k vám   a to jako fakt???? Chvíli pochybuji, zda pan rozhodčí neopomněl návštěvu očního lékaře a opravdu viděl vracet se mého psa, ale najednou začachtá voda a Freddie je u mě, připněte ho zní povel, drapnu ho a čekám, všechno už máme akorát jsme zapomněli na výstřel- vypusťte psa a obraťte ho už po větru a jen vystřelíme- achich ouvej- stočíme to směrem ke koroně, ale tam je Píďa a Freddie běží k němu- zařvu a točí se ke mně a běží na druhý konec a výstřel- hotovo!!!! Přivolejte si psa- O.K. písknu daun- Freddie zajede a chci ho vyzvednout, ne chtěli jsme přivolání, oooo jééééé, kámen úrazu je tu- vysvětlím, při přípravě na vlohy jsem prozaicky počítala s tím, že po první minutě nás vyhodí a já budu muset nabuzeného Frédě odvolat z hledačky a tudíž jsem při výcviku krátce po vypuštění začla psa přivolávat ale ne s dobrým výsledkem- Freddie chtěl hledat a zjistila jsem, že když písknu daun- funguje to líp...zpět ke zkoušce- pískla jsem na Freddieho a ten se opravdu z daunu ke mně rozběhl, ale cca na 2. metrech přede mnou jsem viděla šibalské ohníčky v očích- přesně jsem odtušila co bude následovat-Freddie se složil na záda do trávy a slastně začal vykopávat nohama do vzduchu a drbat si záda, přesně to jsem čekala a tak jsem vysolila něco co by se dalo u osoby skromnějších tělesných rozměrů nazvat jako rybička, skočila jsem po Fréďovi ve skoku jsem ho převrátila a přisunula ke mně do sedu, víc se mě neptejte taky to nechápu....nicméně jelikož páni rozhodčí nepřijeli do šaratic na babetě- bylo jim vše jasné a slyšela jsem pobavený smích za zády.....chvíle napětí a vyčtverkováno, Freddie mě opět vyšplouchl a předvedl nečekaně parádní výkon v plném počtu bodů a na svých 10. měsících se stal absolutním vítětem a obdržel i pracovní titul CACT!!!! Velký dík Jaromírovi a Pati!!!!!!!