Freddieho jsme si úspěšně vybrali a vyrazili jsme na cestu domů- týden dovolené přede mnou a já plno rozpruplných pocitů- doma máme ještě 6,5 letého maďárka Davyho a 7. letou labradorku Char a Freddie chtě nechtě musel zapadnout do smečky.

Davyho štěňata baví maximálně 10. minut a pak už chce klid a pokud ho otravují tak má silné tendence vychovávat, Freddie byl velice živé a temperamentní štěndo a byl zvyklý si hrát a dovádět se sourozenci, takže jsem měla strach co na to Dave a první dva dny se vůbec nadšeně netvářila byl celej zkoprnělej, bez nálady, no moc do smíchu mi nebylo...třetí den ráno však nastala situace, která karty obrátila...Freddie běžel tryskem ze dvora, proskočil psíma dvířkama- zakopl o vlastní nohy a hodil takový držkopád, že dlouhou chodbou dojel po bradě až k nám a ve finále zabrzdil hlavou o zeď. Do té doby jsem myslela, že škodolibost je výlučně lidskou vlastností, ale vižla mě opět vyvedla z omylu- poprvé za ty 3. dny se jeho tvář celá rozzářila- možná až přehnaně trošku moc si přešťastně poskočil a před Freddiem sklouzl na přední, zrzavá prdýlka k nebesům a štěndo porvé vyzval ke hře...Freddie se nedal 2x pobízet a už dováděli a začli spolu budovat úžasnej vztah, který mě hrozně baví a neskutečně si ty jejich blbinky a srandičky užívám......


 
Tvorba stranek pro chovatele