pořídit si Freddieho nebyl výsledek dlouhodobého plánování či složitého výběru štěněte- jednoduše jsem jednou objevila na facebooku inzerát na plemeno, které jsem do té doby nikdy neviděla a ani nikdy o něm neslyšela. Nicméně- moje kamarádka Zuzka se zmínila, že matka vrhu- Evita je výborná v polních pracích.

Při mém soužití s Davym- maďarským ohařem byly přesně polní práce- hledání, vystavování- to nejlepší co se mi na práci ohařů líbí....nastalo dopisování s majitelem- Vaškem a jeho přítelkyní Peťou, kde jsem vždy zdůrazňovala, že se ptám na štěně hlavně nezávazně. na youtube jsem shlédla nějaká videa- hledání franc. ohařů a bylo rozhodnuto- štěně si nevezmu ano slyšíte dobře:-)))), tak popojedem- hledání bylo velice daleké a jelikož mám fóbii a psa vypouštím minimálně kilometr daleko od silnice, bylo jasné, že z takového běhavce bych přišla o nervy. Přestala jsem si psát s majiteli a velice neúspěšně jsem se snažila vyhnat Francouze z hlavy. Davymu jsem ale chtěla pořídit parťáka a tak jsem si vybrala jiné plemeno....v den, kdy jsem udělala rozhodnutí jaké to bude plemeno se za mnou do práce stavila Ivča pouze na skok a když odcházela, sdělila jsem jí, že už vím co budeme mít za pejska- Kavalír king charles španěla. Ivča pomalu zavřela dveře, nadechla se a řekla- Věruš to nemyslíš vážně co s tím jako budeš dělat, jelikož zná mou zbrklou povahu- ujistila se, že štěně nekoupím dokud to pořádně neprobereme- jinými slovy dokud mi to dost jasně nerozmluví.... s Ivčou jsem se chtěla kamarádit i nadále, tak jsem od Kavalíra upustila....když jednoho večera.....ozval se Vašek jestli si to nechci promyslet a Francouze si vzít- zkráceně- zavolala jsem Jaromírovi, který mi přislíbil pomoc při výcviku a jelo se pro štěndo! Na fotkách se mi líbil Art, ale chtěla jsem si vybrat až na místě- nebylo potřeba, neboť Art přilítl- štěkal na mě, skákal po mě a následně i po Peťovi a jak už to tak bývá- Art alias dnes už Freddie si nás vybral sám......